Extraliga mládeže ve Vlašimi: Počátek (II)

Legenda o Moravcovi

Těžko říct, kam až sahají kořeny vlašimského šachového zázraku. Nepochybně by se nestal bez práce Ondry Matějovského nebo Jirky Mejzlíka, již vychovali první extraligovou generaci. Je tu však ještě jeden kritický okamžik, kdy se podle Vítka Moravce dějiny na křižovatce málem vydaly špatným směrem. Čtenáře jistě nepřekvapí, že roli hrdiny tehdy ztvárnil právě on.

Vítek (vpravo) se svým kolegou GM Mamedjarovem (uprostřed) (ZDROJ: Ondřej Matějovský)

V sezoně 2006/2007 hájil českobrodský šachista ve Vlašimi první šachovnici. Třebaže se předchozí rok vlašimskému týmu v 1. lize mladšího dorostu podařilo vybojovat stříbrnou medaili a jeho sestava se téměř nezměnila, topil se po několika těsných prohrách v sestupových vodách. Nešlo přitom o žádné brouzdaliště, nýbrž o Marianský příkop, družstvo totiž na svém kontě po šesti kolech mělo jen tři zápasové body!

Když jsem se nedávno potkal s Vítkem během turnaje v Jeseníku, poprosil jsem jej, aby mi o dramatických událostech z 27. ledna 2007 vyprávěl. „Hráli jsme na Vyšehradě. Byla hrozná zima a tma, nefungovala elektrika, furt to tam nějak blikalo. Hrál jsem za stavu 2,5:2,5 rozhodující partii s Rutem a oni odjeli a nechali mě tam samotnýho uprostřed Prahy. Ještě jsem byl pod nějakym šílenym gambitem a v časovce. Do dneška z toho mám tady na čele jizvu,“ řekl mi ve zkratce.

Jakkoliv Vítek není žádným Harrym Potterem a tehdejší událost podle Mati vykreslil dost přehnaně, nelze popřít, že jeho vítězství bylo velmi důležité. Vlašimské družstvo se po třech těsných výhrách v závěrečných kolech zachránilo. O rok později vybojovali Vítkovi nástupci bronz a v sezoně 2008/2009 postoupili do Extraligy.

Kroužení po kruhovém objezdu

Do soutěže jsme přitom v roce 2008 nevstoupili vůbec dobře, jak dokládá i Maťovo tehdejší zhodnocení: „Podle papírových předpokladů měli naši hráči porazit Bohemku a se zbývajícími družstvy sehrát vyrovnaná utkání, za úspěch bychom tak považovali zisk 6 bodů. Bohužel pokaždé vše nevyjde tak, jak si přejeme...“ Vlašim prohrála nejen s Bohemkou, ale i s Náměští, a vyzrála pouze na Smíchov. Ve zbytku sezony se ovšem náš tým vzepjal k nekončící sérii výher a neztratil už ani jeden bod!

Klíčové bylo lednové vítězství proti družstvu ŠK Duras BVK Brno A, jež do té doby soutěži jasně vévodilo. Někteří připisovali část úspěchu i rannímu rituálu, který později popsal v článku Jarda Pýcha: „...v Náměšti jsme dvakrát obkroužili místní kruhový objezd, což jsem zpočátku nechápal, ale prý nám to přinese 2 vítězství...“ Onen den si odbyla premiéru v lize dorostu Nela Pýchová, která v klíčovém zápase udržela na uzdě papírově silnější soupeřku. Robin Hrdina se zase po vítězství nad svým konkurentem stal jediným stoprocentním hráčem v celé soutěži! Později si sice dokonalé skóre pokazil jednou porážkou, přesto jeho 10 z 11 na druhé šachovnici působilo úctyhodně a nikomu jinému se na podobný bodový zisk nepodařilo dosáhnout.

Nálada byla po dvou zápasech proti brněnským týmům o poznání veselejší a řidiči Jirka Mejzlík i Jarda Pýcha po našem naléhání při cestě domů znovu několikrát obkroužili kruhový objezd. „No a při odjezdu si kluci jako poděkování šachové bohyni Caisse vymínili jedno kolečko za každý zápasový bod, takže jsem si připadal jako na kolotoči,“ komentoval pozápasovou radost Jirka Mejzlík.

Co má společného čočka s extraligovým postupem?

I přes vítězství nad lídrem tabulky jsme k závěrečným čtyřem utkáním ve Vlašimi usedali s bodovou ztrátou na brněnské družstvo. Podle poznámek pamětníků stále zůstával extraligový postup přáním, v jehož zhmotnění málokdo skutečně věřil. I kdyby se nám totiž podařilo všechny zápasy vyhrát, neměli jsme celkový výsledek ve vlastních rukách. Favorizované Brno muselo nějaké body ztratit.

Až do předposledního kola nám brněnští dorostenci unikali, ale poté narazili na dobře hrající Řevnice. Svěřencům Jana Paukerta, tehdejšího předsedy Komise mládeže SŠS v demisi a člena hudební kapely Český Slavoj, se podařilo brněnskou jízdu zastavit. Jejich vzájemné utkání skončilo 3:3, a tak se Vlašim poprvé v sezoně vyšvihla na vedoucí pozici.

„Byla včera k večeři čočka? Ale dnes by si Řevnice zasloužily pěkně velký řízek,“ vyjádřil Petr Havelka metaforicky přeměnu Řevnic z úhlavních nepřátel v největší pomocníky v boji o postup. Honza Paukert později zaregoval slovy: „...i když jsme s Vlašimí prohráli, ta slibovaná čočka mi nějak scházela na šachovnicích i v jídelně.“ Pravdu měl v obou případech. Sobotní zápas proti Řevnicím byl ve skutečnosti velmi vyrovnaný a na talíř byla k večeři servírována čína s rýží. Honza Paukert se však čočky dočkal o dva měsíce později v Sedlčanech, jak můžete vidět na přiložené fotografii.

Honza Paukert (vlevo) si pochutnává na čočce s párkem (ZDROJ: Jaroslav Pýcha)

Euforická předpověď

Protože už jsme v závěrečném kole nezaváhali, mohli jsme slavit překvapivé vítězství a extraligový postup. Jak jsem poznamenal už v úvodu, svými body se o něj zasloužili David Zvára, Robin Hrdina, Adéla Nguyenová, moje maličkost, Štěpán Vopěnka, Nela Pýchová, Lukáš Jelínek a Lukáš Filip. Důležitým členem týmu se stal ve finále i medvěd Spartakus, jehož šachový příběh se začal psát 28. března 2009. Tehdy jej při vyhlášení výsledků Regionální žákovské ligy v Benešově dostala Nela Pýchová.

Společná fotka vítězného týmu (ZDROJ: Jaroslav Pýcha)

Členy týmu, trenéry i fanoušky každopádně po nečekaném úspěchu zachvátila vlna euforie. Jirka Mejzlík formuloval odvážnou vizi: „Jinak doufám, že úplně stejnou euforii nikdo z tohoto týmu už nezažije, a to v tom smyslu, že do extraligy znovu během 10 příštích let nepostoupíme, protože se tam natrvalo udržíme!“ O tom, že šlo o velmi troufalou předpověď, svědčí odpověď Ondry Matějovského: „Udržet se 10 let v řadě v dorostenecké extralize dokázal jen jeden oddíl – samozřejmě Frýdek-Místek, který navíc vybojoval pokaždé medaile. Posledních 5 sezon v řadě odehrály v nejvyšší soutěži kromě FM už jen OAZA Praha a letos sestupující Zlín.“

Budoucnost ovšem dala mému dětskému trenérovi za pravdu, a dokonce předčila jeho očekávání. Vlašim v Extralize mládeže zůstala 14 let, dvakrát celou soutěž ovládla a k tomu přidala troje stříbrné medaile! Na to, jak vypadala první sezona druhé vlašimské extraligové generace, se podíváme příště.

Patrik Pýcha